Proletím nebem až tam kde
hmatatelnost okamžiku ztrácí jakýkoli význam
Ve stínech našich představ rozplétám
malicherné představy o tom
co by mohlo být
Jak jsem si to vždycky přál

Poletím až ke slunci, až tam kde
mé poslední pocity doznaly uspokojení
V lehkém nádechu slunečního svitu
byla má přání vyslyšena, na chvíli nepochopím
úlek, jenž proletí mou myslí
Jak jsem o tom snil

Proletím svými myšlenkami
na konec vesmíru
Protnu svými chatrnými pohyby
osy všech planet našeho poznání
abych se nasytil do sytosti
Nikdy to nebylo tak krásné