Někdo ti tiše vstřelil kulku do hlavy
krev se rozstříkla po stěnách světa
a smrt se škodolibě zasmála
Jako soumrak, západ slunce
v barvě rudých uniforem
barví oblohu
a tvá paměť jemně zpívá
Memoria

Odcházíš a nevíš kam
jako myšlenka vstřelená do vesmíru
ztracená a zbytečná
jako soumrak dějin
jako smyšlený zápasy
jako údery kladiv
na podstavce zapomnění

Odcházíš a vše se ztrácí
Pláčeš nad ztrátou
nad světem krvavých stínů
příslibů plytké budoucnosti
které nabízejí ti jen smrt
kulku do spánku

A tvá paměť tiše zpívá
Memoria