Díváš se do prázdných pokojů
ve své mysli
Sleduješ denní zápasy
vždy prohráváš!
Hledíš do své tváře, zjizvené
nepoznáváš tento svět, tento obličej
Jsi vzdálen
realita neexistuje
jen iluze krouží ti v žilách
dostala se do mozku
této planety
Už nežiješ, vše je jen velký ohavný sen
a vše se rozpouští
až z tebe zbude jen hnusný rozmázlý
rozpuštěný bahno
Pluješ stokami toho města
a vzýváš ďábla
opuštěn a zrazen
Kde existuje ta moc
jež uvrhne tě hlouběji, než je samé dno
Kam podějí se ty tváře, jež zkoumají tvůj pohyb
podíváš se nalevo, napravo
tunely svého života ve schizofrenním opojení
z vlastního já, ty, kdo vlastně jsi?