Za ranního rozbřesku
posílám polibky neznámým láskám
abych zahnal strach
z okamžiků dne
V tomto čase na mě padají stěny pokojů
ulice vzdalují se mým krokům
tak jako, když nebe pokryjí mraky
ve snaze zabránit, usmrtit den

Proudy nočních, ilegálních, polibků
jako déšť zkrápějí mé tváře
však ve snu jen pobouří smysly
odhadovaných reakcí
První a poslední soumrak, rozbřesk dne
zahájí, ukončí, pohřbí i ty poslední
naděje
naděje záchrany
v mlhavém oparu neporozumění

Za ranního rozbřesku
jako náhrada noci
probouzím se, abych šel zase dál